Při startu pociťuji radost i nervozitu

27.04.2021

Člověk, bez něhož by balón vypuštěný do stratosféry byl pouhým neovladatelným tělesem, vydaným napospas momentálním rozmarům počasí. To je ve zkratce Ing. Jan Zítka z výzkumného pracoviště CEITEC při Vysokém učení technickém v Brně, který je šéftechnikem přeshraničního projektu Společně na hranici vesmíru.

Co všechno vaše funkce zahrnuje?

V tomto případě je to návrh elektroniky a konstrukce. Musím umět pracovat s několika softwary, z nichž vzejde dokumentace pro výrobu a seznam součástek, které bude třeba nakoupit. To je asi ta největší odpovědnost, protože na co bych v návrhu zapomněl, to se ve stratosféře připomene. Kromě toho musím elektroniku osadit a na 3D tiskárnách vyrobit konstrukci. Posledním mým úkolem je instalace softwaru, který připravuje kolega Jan Šílený.

To je okamžik, kdy sonda „ožívá“?

Přesně tak. Teprve v tomto momentu zjistím, kde se vyskytl případný problém. On totiž Honzův software je vždy úžasný a nechápu, jak to dělá. (úsměv) Sám jsem do jeho světa programovaní nakouknul, a musím uznat, že je to mnohem složitější než moje část práce.

Jak taková příprava probíhá z vašeho pohledu?

Ve stratosféře je hlavní problém teplota a energie. Proto při prvních konzultacích s vědci chceme vědět, jaké extrémní podmínky mohou u jejich experimentu nastat. Od toho se odvíjejí velikost baterie, počet topení a podobně.

Podílíte se i na práci v laboratoři, nebo jenom řídíte technickou přípravu experimentálních modulů?

Pracuji i v laboratoři. Na experimentech se ale přímo nepodílím, zajišťuji spíše technickou podporu a s vědci zkoušíme nové přístupy k technickým problémům, například k uzavření kapaliny s biologickým vzorkem při nízkém tlaku.

Je to váš první stratosférický projekt?

Bude to v pořadí čtvrtý let, a doufám, že první bezproblémový. V to ale doufám vždycky. (úsměv) Předchozí lety zatím nikdy nedopadly z technického hlediska na sto procent. Při tomto letu ale máme velký cíl, a tím je vytvořit univerzální platformu, která bude snižovat riziko při startu a samotném letu i náklady spojené s návrhy experimentů.

Jaký je to pocit, sledovat balón s experimenty na palubě, jak se vznáší do stratosféry?

V takových chvílích cítím vždy radost.

Pociťujete také nervozitu? Přece jen je to velká odpovědnost...

Ano. Dáte tomu všechno, aby projekt vyšel, a i když víte, že to vše pracuje, přijde start balónu, a může být všechno jinak. Start bývá velmi hektický, ani podmínky při letu nelze jednoduše předem vyzkoušet. V takové chvíli se může stát něco neočekávaného, a z toho jsem nervózní pokaždé.

Neláká vás letět také?

Ne, protože vím, jak to „dopadne“. Slovenský les je velmi hustý a stromy vysoké. (úsměv) Možná, až  sonda poletí tentokrát, svůj postoj přehodnotím, protože bude mít některé nové funkce, které by její dopad mohly alespoň částečné kontrolovat a zmírnit.